Jedním z nejlepších vynálezů v dějinách musí být denní rozvrhy. Náramkové hodinky (zejména ty levné) musí být dalším nejlepším vynálezem. Umožnily v podstatě každému uzpůsobit své různé rozvrhy, takže se lidé mohli domluvit, aby byli na stejném místě ve stejnou dobu.

Dnes by bylo nemyslitelné, aby se vedoucí pracovník společnosti snažil fungovat bez denního rozvrhu (nebo náramkových hodinek). Podobně by bylo nemyslitelné, aby společnost fungovala bez dodržování vlastního rozpočtu. Takový rozpočet by nejen zaznamenával, kolik utrácejí, ale také by stanovoval nejvyšší možné hodnoty toho, kolik by mohli utratit.

Přesto se v duchovních situacích, jako je ta naše, zdá, že existuje téměř nadlidský odpor k dodržování rozvrhů, rozpočtů nebo osobních seznamů úkolů.

Věřím, že důvodem tohoto ohromného tlaku na zrušení takových věcí je to, že se lidé obecně nechtějí zodpovídat. Nemají moc na výběr, pokud jde o jejich práci nebo vládní nařízení, a proto se v těchto oblastech přizpůsobují, i když to dělají neochotně. Ale v duchovních záležitostech je mnohem snazší si alespoň myslet, že ti to projde bez zodpovědnosti, protože Bůh tě hned neposadí do vězení za to, že jsi neudělal/a to, co ti řekl.

Ďábel pracuje skrz tisíce různých způsobů, aby lidi přiměl k pobouření proti odpovědnosti. Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je zabránit jim v zaznamenávání věcí do seznamu nebo jiném přesném měření jejich pokroku.

Argumenty proti takové kázni vždy zní „duchovně“. Lidé tvrdí, že chtějí být „spontánní“ nebo „přizpůsobiví“; a nechtějí být pod „zákonem“. Ale ovoce takového přístupu je ubohé, bez ohledu na to, jakou oblast života zvažujete.

Letniční/Pentekostální církev je pravděpodobně jednou z nejhorších skupin provinilců v této oblasti; a ze všech různých denominací mají také jeden z nejhorších „záznamů", pokud jde o nesplacené dluhy, duševní choroby a rozbitá manželství mezi svými členy.

Mezi letničníky existují jednotlivci a církve, které se usilovně snaží překonat tyto nedostatky u svých členů, a za to si zaslouží pochvalu. Nikdy však neuspějí, pokud přijmou teologii, která ospravedlňuje nedostatek zodpovědnosti za to, jak využíváme svůj čas a peníze. Věřím, že letničníci (nebo lidé jakéhokoli jiného přesvědčení), kteří se skutečně snaží učit zodpovědnosti, budou tleskat celkovému poselství, které se jim snažíme tímto článkem sdělit.

Řada členů našeho společenství se svěřila, že mají tajnou představu o bohémské utopií nebo utopii typu hnutí New Age („Nový Věk"), kde neexistují žádná pravidla, a přesto vše funguje hladce. Tuto představu má mnoho lidí, když se poprvé zkusí zamyslet nad tím, jaký by byl život v křesťanském společenství, jako je to naše. Chtějí svět, kde jsou k nim všichni milí, ale kde se nemusí stejně tak obětovat, aby byli milí na oplátku. To je hlavní důvod, proč společenství selhávají. Dokud neuvidíme, kam vedou bohémské představy, budeme navždy mít dvojí názor na všechnu obvyklou kázeň života v úspěšném společenství. Věci jako rozpočty, rozvrhy a seznamy úkolů zůstanou nedokončené, nebo s nimi budeme podvádět, kdykoli k tomu budeme mít příležitost.

Ježíš o svých následovnících řekl, že jejich spravedlnost musí překonat spravedlnost učitelů zákona a farizeů. Nikdo nikdy nebyl duchovnější než Ježíš; a přesto on (a jeho následovníci) byli také velice ukáznění... dokonce do té míry, že položili své životy za Boha a za druhé. Chce, abychom dnes následovali tento příklad kázně, aby naše spravedlnost překonala spravedlnost učitelů zákona a farizeů.

V minulosti jsme říkali, že náš čas je náš život, a pokud chceme Bohu odevzdat svůj život, musíme být ochotni mu dát svůj čas. Vytvoření rozvrhu nebo seznamu úkolů je jeden ze způsobů, jak měřit, jak velký pokrok v tomto směru děláš. Na bezmyšlenkovitosti a plýtvání času ve skutečnosti není nic duchovně prospěšného. Je to jedna z nejzákeřnějších forem sebevraždy, jakou kdy ďábel vymyslel. Lidé tráví hodiny, dny a nakonec roky, aniž by něčeho skutečně dosáhli, protože se přesvědčují, že Bůh si přeje jen to, aby byli neukáznění. Nevěř tomu. Bůh hledá „učedníky“ (tj. lidi chtějící se „učit“ kázni) a ne usměvavé hlupáky, kteří se toulají v neustálém stavu duchovního zmatku.

Pokud například vidíš nějaké lidi, kteří učí anarchii, ale zdá se, že mají své životy, rodiny a možná i své organizace pohromadě; pak si můžeš být jistý/á, že to nevzniklo v důsledku uvádění anarchie, kterou káže, v praxi. Vzniklo to z kázně. Pramenilo to ze sestavování seznamů věcí, které bylo třeba udělat, a následné kontroly těchto seznamů, zda byly splněny. Pramenilo to ze stanovování cílů a následného hodnocení, zda byly dosaženy. Pramenilo to ze sestavování rozvrhů a jejich dodržování (pokud neexistoval skutečný důvod pro výjimku). Pramenilo to z dodržování vlastního rozpočtu a včasného placení účtů. Pramenilo to z života v rámci možností. Tyto věci se nenaučíš životem ve společenství hipíků. Naučíš se je od jiných lidí, kteří tě volají k zodpovědnosti. Rodiče, kteří své děti neukázňují, nikdy nevychovávají děti, které jsou prostě přirozeně a spontánně ukázněné. Pokud se jejich děti vůbec kázni naučí, budou se ji muset naučit od učitelů, kteří je ukázní, od zaměstnavatelů, kteří je ukázní, od vojenských velitelů, kteří je ukázní, nebo od vězeňských zařízení, která je ukázní.

Nejsem si jistý, kam na tomto seznamu patříme. Někteří nás vnímají jako rodinu a jiní jako vězení. Ale tak či onak, snažíme se učit naše členy kázni. Stanovení cílů a předsevzetí a následné vedení záznamů o tom, jak úspěšný/á jsi byl/a v dosahování těchto cílů, je jen jedním z mnoha způsobů, jak se snažíme, aby lidé byli zodpovědní za svůj duchovní pokrok. Vždy existují části duchovního růstu, které nelze měřit a které jsou čistě mezi tebou a Bohem. Ale kdekoli je možné pokrok upřesnit, snažíme se ho měřit. A ovocem tohoto přístupu je větší pokrok.

Zeptej se sám/a sebe, zda se nyní modlíš více než před rokem. Zeptej se sám/a sebe, zda více čteš Bibli. Zda lépe vycházíš s ostatními lidmi. Zda oslovuješ více lidí pro Krista. Zda děláš více na pomoc chudým. Pokud se ti tyto otázky nelíbí, polož si nějaké vlastní. Stanov si cíle a poté si veď záznamy, abys zjistil/a, zda děláš pokrok. Bible říká, že kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. A jedním z nejlepších způsobů, jak to udělat, jsou věci, jako jsou rozpočty, rozvrhy a seznamy úkolů. Šťastné měření!