Systémová poctivost spočívá v tom, že neukradnete šéfovi propisku nebo nepodvádíte na dani z příjmu. Ale křesťanská poctivost se zaměřuje na to, abychom byli upřímní k těm, na kterých opravdu záleží: k Bohu a sobě samému.

Jedno z nejhorších označení, které můžete člověku dát, je „lhář“.

To je však samo o sobě pokrytecká, nevyslovená lež. Pravdou je, že všichni občas lidi klameme. Děláme to proto, abychom se vyhnuli trapasu, abychom nezranili něčí city, abychom utajili informace před lidmi, kterým nedůvěřujeme. I když odmítáme odpovědět, skrýváme nějakou pravdu. Klamání je to, v čem spočívá lež.

Stejně jako člověk, který „ve svém srdci cizoloží“, jsme všichni v jádru lháři, protože všichni klameme. Přesto si z člověka, který je přistižen při lži, děláme obětní beránky, jako to udělali farizeové se ženou přistiženou při cizoložství.

Organizace, které pašovaly Bible do komunistických zemí, se často chlubily tím, že při hraničních kontrolách nelhaly (jako některé konkurenční pašerácké organizace), a přesto se jim podařilo dostat Bible přes hranice. Jak pošetilé! Vždyť jde o klamání. Pár dobrých poctivých lží by mohlo být přesně to, co duchovně potřebují.

Proč si namlouvat, že jsme poctivější, než jsme? Kdybychom se naučili být poctivější, pokud jde o naši nepoctivost (a klamání), pravděpodobně bychom o sobě objevili i další pravdy. Mohli bychom čelit obavám a skryté zlobě, o které jsme se léta snažili předstírat, že neexistují. Mohli bychom se postavit proti své pýše a chamtivosti, lenosti a chtíči. (Ruce vzhůru všichni, kdo si někdy prohlíželi časopisy pro muže!) A díky tomu všemu bychom se pravděpodobně stali mnohem příjemnějšími lidmi, protože bychom nebyli tak přísní na ostatní, kteří svou hříšnost neskrývali tak chytře jako my.

Když lidé nejsou schopni střetnout se s pravdou o sobě samém, zahlcují své podvědomí všemi informacemi, kterými se vědomá mysl nechce zabývat. Pan Hyde je nucen přijmout veškerou ošklivou pravdu o doktoru Jekylovi, za kterou dobrý doktor nechce převzít odpovědnost. Jekyl samozřejmě nikdy nelže a nepodvádí při placení daně z příjmu, přestože sám sobě lže.

Křesťané by měli být schopni čelit pravdě o sobě samém více než kdokoli jiný; protože víme, že Bůh (který o každém z nás ví to nejhorší) nás stále miluje a odpouští nám. Pokud nám Bůh dokáže odpustit a přijmout nás jako přátele navzdory naší hříšnosti, proč si dělat starosti s tím, co si budou myslet ostatní?

Taková upřímnost z nás udělá celistvější osobnosti a přinese svobodu a porozumění v každé oblasti našeho života. (Jakub 5:16; Jan 8:31-32)