Každý ví, že materiální bohatství se měří ve zboží: jablka, auta, boty, ovce atd. Když se počet a kvalita těchto věcí zvyšuje, roste i bohatství.

Ekonomové však nesouhlasí. Říkají, že bohatství lze vytvořit zničením zboží nebo výrobou menšího počtu zboží horší kvality.

Kdybychom využívali technologie, pracovní sílu a prostředky, které máme nyní k dispozici, mohla by se celá planeta těšit úžasně vysoké životní úrovni. Odborníci však tvrdí, že by to nebylo dobré pro ekonomiku. Proč?

Protože ekonomové pracují pro bohaté, a ne pro chudé. Zajímají je jen vyšší zisky prodejců... i kdyby to znamenalo menší prodej za vyšší cenu.

Podnikatelé mohou vydělat více peněz, když zničí polovinu úrody a ztrojnásobí ceny. Polovina obyvatel může hladovět, ale ekonomové budou tvrdit, že zvýšili bohatství země. Vidíte v jejich uvažování chybu?

Chybou je, že si pletou peníze s bohatstvím. A málokdo na světě se odváží tento omyl napravit. Ale zamyslete se nad tím: Peníze se nedají jíst. Ty vás nezahřejí. Jsou užitečné pouze tehdy, když je můžete vyměnit za něco jiného.

Pokud však budeme pokračovat v současném hospodářském plánu, bude stále méně a méně toho, za co je možné vyměnit.

CO JSOU PENÍZE?

Předtím, než peníze existovaly, byli lidé taky chamtiví. Jejich chamtivost však měla své hranice. Když jste vyměňovali kuřata za pytle pšenice, existoval limit, kolik kuřat jste si mohli odnést domů, ubytovat a udržovat.

Pravda, někteří jich měli více než jiní, ale bylo nemyslitelné, aby jeden člověk mohl mít na dvorku milion (natož miliardu) kuřat. A pokud ostatní ve vaší vesnici hladověli, zatímco vy jste měli třeba jen tisíc kuřat, bylo by těžké přesvědčit ostatní, že máte nárok na tisíckrát víc než oni.

Pak někdo vynalezl peníze. Bylo snazší je nosit, skladovat, udržovat a hlavně schovávat. S dostatečným množstvím peněz jste mohli vlastnit celý svět, aniž byste si ho skutečně postavili na svůj dvorek.

Chudí lidé mohli pracovat ve vašich továrnách, nakupovat ve vašich supermarketech, podnikat ve vašich mrakodrapech, dokonce jezdit po vašich silnicích v autech financovaných vašimi bankami a nikdy se nerozčilovat, jak je to nespravedlivé.

Nyní bohatí ovládají média, vzdělání, náboženství, dokonce i vládu. Vymyli nám mozky, abychom uvěřili, že mají právo zničit svět, aby zvýšili své bohatství. Nyní si myslíme, že cokoli je dobré pro HDP, je dobré pro nás všechny.

Ještě horší je, že nás všechny podvedli, abychom hráli jejich hru. Nyní věříme, že peníze jsou klíčem ke štěstí. Celá lidská rasa ztratila kontakt s realitou v naší posedlosti penězi jako cílem samým o sobě. To je šílenství!

PRÁCE VS. HRA

Boj o více peněz nebolí jen poražené - chudé. Ubližuje také vítězům, protože z jejich pracovního života dělá mizernou existenci... krysí závod!

Hudebníci, herci, sportovci i děti si hrají. Ostatní pracují. Ale jaký je v tom rozdíl? Obecně platí, že „hráči“ nedostávají mzdu za to, co se svobodně rozhodli dělat, a „pracující“ ano. A s přibývajícím volným časem se lidé učí dělat „hru“ z mnoha činností.

Vězni studují práva, babičky se věnují létání, studenti vysokých škol vstupují do univerzitní politiky, podnikatelé zakládají zájmové farmy. A dělají to bez příslibu odměny za své úsilí. Pracují, nebo si hrají?

Dělají „plorking“ (vyslovuje se plrking). Plorking je kombinací hraní (anglicky play) a práce (anglicky work). Znamená to být kreativní, produktivní nebo užitečný, aniž by vás zajímalo, zda za to dostanete peníze.

Někteří lidé mají svou práci rádi a nevyměnili by ji za nic na světě. Tito šťastní plorkáři (kteří za to jen náhodou dostávají zaplaceno) jsou spolehlivější, oddanější a spokojenější než jejich kolegové v práci.

Kdyby každý dělal věci, které chce dělat, byl by každý produktivnější a společnost by byla bohatší.

Mýtus peněz však lidi přesvědčil, že musí svůj život strávit vyděláváním peněz, místo aby byli šťastní a produktivní.

Lidé, kteří nedokážou najít způsob, jak vydělat peníze (nebo kteří nemají zájem vydělávat peníze), mají pocit, že jsou zbyteční. A co hůř, je jim řečeno, že zhřešili proti světu, který je živí, dokud nezačnou znovu vydělávat peníze. Vůbec se neuvažuje o tom, jak kreativní, užiteční nebo produktivní mohou být lidé, kteří nevydělávají.

Pokud jsou hráči těmi nejlepšími pracovníky, pak by se mělo více usilovat o to, aby se lidé snažili hrát, místo aby se odsuzovalo těch několik málo, kteří si hrají.

ODKUD SE BEROU VÁLKY?

Podle většiny lidí vedeme války proto, že lidé v jiné zemi jsou zlí a my (dobří lidé) je musíme zastavit. Ale tak jednoduché to ve skutečnosti není.

Uvědomte si, že lidem v té druhé zemi se o nás říká totéž!

Chamtivost je velkou slabinou kapitalismu; je však také velkou slabinou socialismu. Obě strany se snaží zničit tu druhou ze stejného důvodu...z chamtivosti. Války jsou jen prodloužením chamtivosti, která působí ve všech vrstvách společnosti. Je však snazší vidět naprostou pošetilost takové motivace, když se podíváme na ničivost války.

Je tragické, že bohatí na obou stranách nevedou své vlastní války. Místo toho obětují životy chudých ve své snaze získat větší moc.

Stejné konflikty probíhají i v naší zemi, a to v podobě neustálých bojů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. A působí i na rodinné a individuální úrovni v podobě téměř neustálých hádek a zloby.

Nenávist mezi pohlavími, rasismus, generační rozdíly, to vše je sebedestruktivní. A všechny vycházejí z touhy vysvětlit prázdnotu, kterou chamtivost zanechala v našich vlastních duších, tím, že obviníme někoho jiného.

V zájmu vlastního zdravého rozumu, jednoty v rodině, prosperity v zemi a přežití lidské rasy musí někdo začít vyhlašovat válku chamtivosti... než se všichni zničíme!

NOVÁ MOTIVACE

Přestože se v 60. a 70. letech minulého století objevilo mnoho kritiky vesmírných závodů, naplňovaly lidskou potřebu mnohem pozitivnějším způsobem než Vietnamská válka. Kennedyho Mírové sbory nabízely naději, že budou ještě lepší alternativou k válce. (Tyto programy byly samozřejmě tak úspěšné, jak to umožňovala horlivost davů. Osobní tvořivost, dobrodružství a láska nejsou závislé na podpoře vlády).

Lidský duch má rád výzvy. Pokud aktivně nebudujeme, aktivně ničíme. Příliš často si myslíme, že způsob, jak se zlepšit, je zbořit někoho jiného.

Potřebujeme vizi a závazek, které jsou pozitivní a úplné. Věříme, že cílem musí být naprostá láska... pro celé lidstvo. Naše agrese musí být zaměřena proti lžím a podvodům, které ničí svět (nikoli však proti lidem, kteří tyto lži říkají a věří jim).

Jde nám o víc než o hezká slova pro politické pódium nebo nové náboženství. Mluvíme o společenství lidí, kteří odmítají, aby peníze byly motivací jejich každodenního života... lidí, kteří se každý den aktivně snaží využít všechny své schopnosti, energii a zdroje k vyjádření lásky k druhým.

Doufáme, že se časem tento duch lásky rozšíří a ovlivní ostatní. Skutečná láska je mnohem víc než citové vzrušení; je schopna nastolit zcela nový světový řád. Ve skutečnosti jsme zjistili, že je mocnější než život sám.

Několik z nás začalo pracovat spíše pro lásku než pro peníze. Vzdali jsme se všeho, co vlastníme, a jsme připraveni pro lásku zemřít.

Už jsme zjistili, že takové odhodlání přináší ovoce v podobě vnitřního naplnění, většího celkového vědomí a chuti do života. Věříme, že jsme narazili na odpověď na problémy světa.

ZDROJ

Tohle je vždycky nejtěžší: Věci v této brožuře skutečně pocházejí z učení Ježíše Krista. To je pravda, jsme křesťané.

Prosím, nepleťte si nás se vším, co se dnes vydává za křesťanství. Ježíš řekl úžasné věci, jen kdyby ho lidé brali vážně. Tento nový hospodářský plán nazval „dobrou zprávou o Božím království“.

Je důležité do toho zapojit Boha, a to z několika důvodů.

Za prvé, pokud si nedáme pozor, můžeme skončit s tím, že opustíme peníze a pak se budeme hádat o věci, které si za ně můžeme koupit. Stejně jako je zboží důležitější než peníze, tak je Bůh důležitější než zboží. On je zdrojem veškerého skutečného bohatství.

Zřejmý argument: „Když se nepostaráme sami o sebe, kdo se postará?“ má odpověď, když do něj zapojíte Boha. Pokud pracujete pro lásku, pracujete pro Boha. Stává se jeho povinností postarat se o vaše hmotné potřeby. A my jsme zjistili, že to dělá!

Bůh do toho vstupuje také tehdy, když se snažíte rozhodnout, jak nejlépe postupovat, abyste milovali druhé. Jen on zná budoucnost a v Bibli vysvětluje mnoho o celkovém plánu.

Některá dobrá místa, kde začít, pokud chcete studovat zdroj naší teorie a zdroj skutečného bohatství, jsou 6. kapitola Matoušova evangelia (většinou 2. polovina) a 4. a 5. kapitola epištoly Jakuba (zejména prvních pár veršů každé z nich). Pokud máte zájem, máme i mnoho dalších studijních materiálů.

NÁKLADY

Není realistické očekávat, že zbytek světa rychle přijme náš nový hospodářský plán. Lidé byli příliš dlouho učeni něčemu jinému.

Chcete-li skutečně změnit svět, musíte změnit srdce lidí, a to je velmi náročný úkol. Nikdy však nepodceňujte sílu jednoho života. Lidé jako Gándhí, Sokrates a Ježíš Kristus měli mocný vliv na dějiny, protože věřili, že některé věci jsou důležitější než dokonce život sám.

Jen jeden takový člověk v dnešním světě by mohl znamenat velkou změnu; a dva nebo tři... nebo dokonce tucet by mohl stačit k zahájení duchovní revoluce, která by mohla změnit celý svět.

Existovaly armády lidí, které byly ochotné zabíjet pro to, v co věřili. Proč ne armáda lidí, která je ochotná zemřít pro to, v co věří?

Můžeme obětovat své životy tím, že za tento nový světový řád rychle zemřeme, nebo můžeme obětovat své životy den po dni tím, že budeme trpělivě a věrně pracovat, abychom do temného světa přinesli trochu světla.

Nezapomeňte, že pokud změníte byť jen jednu malou část světa, přesto jste změnili svět. Mnohé změny jsou velmi pomalé a postupné.

Poznali jsme, že poselství, které hlásáme, často vyvolává u lidí nepochopitelný hněv. Někdy sami nevědí, proč reagují právě tak, jak reagují. Pokud jsme si však jisti, že našimi motivy bylo pouze projevovat lásku, pak by i nenávistná reakce měla být povzbudivá; dokazuje, že se nám daří proniknout.

Až udělají vše, co mohou, aby nás zastavili, a my budeme stále milovat, poznají, že láska je silnější než nenávist.

(Viz také Cure for Cancer/Lék na rakovinu.)